MENU Kontakt

Rekuperace tepla

Jak větrat v moderním úsporném domě? Jak si vybrat rekuperační jednotku?

Zcela jasně tyto dotazy poukazují na nejasnosti okolo větrání s rekuperací tepla. Existuje ideální návrh? Nejlepší rekuperační jednotka? Zcela jistě ne. Každý zákazník i jeho obydlí potřebuje něco jiného. Pojďme tedy pátrat  v “džungli” a ptát se.

Apel na energetické úspory, ať již z důvodů ceny dodávek energií, nebo jiných, jsou obvykle jedním z hlavních kritérií pro návrh moderního domu. Rozumný investor se dnes již pomocí např. PENB (průkz Energetické Náročnosti Budov) dokáže snadno dopočítat přínosu investice do chytře navrženého, postaveného a větracím systémem osazeného domu. Zdravotní přínos stále provětrávaného domu ocení zejména ženy a rodiny s dětmi vůbec. Zvýšený výskyt škodlivého CO2, není v těsné energeticky úsporné budově bez systému se strojním větráním nic jiného než běžný a očekávaný fyzikální jev. Hygienické maximum vydýchaného CO2 je 1500ppm, kdy už jsou prokazatelné příznaky jako je bolení hlavy, únava atp. Samozřejmě, že lze větrat i okny, ale to zase popřena logika úspornosti. Jak z toho tedy ven?

Jak větrání s rekuperací tepla v domě funguje?



Zjednodušeně řečeno odpadní vzduch z interiéru domu, předává své teplo přes vnitřní stěnu výměníku a tím ohřívá přívodní chladnější vzduch z venkovního prostředí. Viz. schéma. Podrobnosti níže v textu. Je málo známo, že vnitřní prostředí budov bývá 4-6x víc znečištěno než venkovní prostor. Větrat je tedy potřeba poměrně často a intenzivně.

Při výběru správného větracího systému může vyjít z prvního požadavku a to maximálního objemu vzduchu, kterým potřebujeme provětrat svůj dům. Dnes již existuje automatické řízení větrání i způsob, jak i větší domy větrat s menšími rekuperačními jednotkami a to systémem tzv. zónového větrání. Budeme dále tedy uvažovat, že nejvíce prodávanými jednotkami jsou ty o objemu okolo 200-300m3.

Dalším důležitým faktorem je použitý rekuperační výměník a jeho zabudování v celkové konstrukci rekuperační jednotky. Účinnost zpětného zisku tepla u výměníku, nemusí být vždy shodná, díky tepelným mostům, netěsnostem jednotky a dílenskému zpracování obecně, s účinností jednotky jako celku. Extrudovaný polystyren, nebo EPP forma jsou dobrou volbou pro obal jednotky, je však také nutné prozkoumat celkovou konstrukci, zda například dveře jsou též dobře izolované.

Tepelné ztráty na vzduchovodech jsou tématem na další pojednání. Rekuperačních výměníků je poměrně dost typů a je potřeba přihlédnout ke konstrukci výměníku, použitému materiálu a to nejen kvůli životnosti, ale také tlakovým ztrátám, které zvyšují zátěž ventilátorů. V současné době jsou na trhu k dispozici výměníky Recair s patentovaným způsobem kanálkovým výměníkem s trojúhelníkovým průřezem, nejlépe v kompaktním tvaru šestiúhelníku, z houževnatého polystyrénu, který nekřehne a má tvarovou paměť.

Co vlastně by měl výměník všechno „vracet“. Dnes je možné vrátit teplo, ale i vlhko. I zde je možné vybrat z dvou způsobů přenosů vlhka. Jeden je na principu membrány, kdy výrobce udává životnost 8 let a je potřeba vzít do úvahy i v čase klesající účinnost přenosu tepla. Další způsob zpětného zisku vlhka tzv. entalpie, je opět od Recair klapkový výměník, který podle definovaných parametrů přivádí vzduch do výměníku tak, aby vzniklý kondenzát byl v potřebném objemu vracen zpět do objektu. Zpětný zisk vlhka ocení všichni ti, kdo trpí přesušováním objektu. Tento výměník nepotřebuje předehřev, který je velmi podstatným prvkem v provozu rekuperačních jednotek a hlavně větracího systému jako celku. Opatření proti zámrzu kondenzátu a následného vyřazení rekuperační jednotky z provozu, nebo dokonce jejího poškození, je také několik druhů. Nejhorším způsobem z pohledu požadavku na výměnu vzduchu je cokoli, co způsobuje podtlak v domě, nebo dokonce vypnutí systému. V současné době je žádoucí použít velice úsporné samoregulační elektrické PTC články, které s velmi malou spotřebou a tudíž minimálními provozními náklady, dokáží zajistit zimní provoz deskového výměníku bez přerušení provozu i v mrazech. Také jejich pořízení se nepohybuje v řádech desítek tisíc korun, jako například dříve tak hojně doporučované zemní výměníky (jejichž přínos pro chlazení objektu, je také spíše diskutabilní).

A co motory? Ventilátory, jejich pořizovací cena, tichost a   úspornost provozu je alfou a omegou provozu rekuperačních jednotek. Obvykle použité u kvalitních rekuperačních jednotek jsou EC radiální motory od EBM Papst.

Velmi silným faktorem jak ovlivnit investiční, ale i provozní náklady, je řízení celého systému.

Jednou částí této disciplíny je seřízení větrání a kombinace (v     podstatě kompatibilita) s periferiemi typu topení, ale také způsob užívání celého objektu. Standardem je dnes možnost propojení s dohřevem pomocí elektrického, nebo vodního ohřívače, napojení na zemní výměník, možnost rozvodu tepla od krbu. „Jen prodejci“ rekuperačních jednotek obvykle nemají ponětí o návrhových úskalích přenosu hluku, přesušování objektu, nevhodným umístěním vyústek a dalších „pastí“ na komfort a kapsu uživatele. Větraní se zpětným ziskem tepla a vlhka, není ani topení, ani klimatizace. Přes dnešní standardní osazení jednotek By-pasovou klapkou, nelze očekávat zázračný chladivý výkon několika  stupňů a už vůbec ne v čase v řádu hodin. V podstatě se jedná o zbrzdění a bariéru tomu, co se děje venku. V každém případě použití rekuperace a By-passu významně při správném nastavení systému významně zvýší uživatelský komfort, pokud si pod ním můžeme představit např. klidný spánek na čerstvém vzduchu, bez komárů, hluku a horka.

Druhou částí je řízení provozu větrání. Ideálem je, aby domov byl větrán s ohledem na skutečné potřeby jeho obyvatel. Každé nadbytečné větrání, doslova větrá zároveň peněženku. Standardem je dnes větrání s časovými režimy, intenzivní provětrání spojené s tlačítky na světlo koupelny, WC. Větrání řízené přes čidla CO2, vlhkosti jsou také již žádanou variantou řízení provozu. Je však potřeba rozmyslet počet senzorů, neboť jejich pořizovací cena není malá a zbytečně prodražuje nákup. Také kalibrace čidel není za „korunu“.

Dobře seřízený systém větrání, je však základem úspěchu.

Kde všude je vhodné systém větrání s rekuperací instalovat?

Základem systému větrání je skutečnost, že je potřeba do domu přivést čerstvý vzduch, ten provést výměníkem, aby převzal teplo z odpadního vzduchu. Dále pak čistý předehřátý vzduch rozvést do obytných místností a přes WC, koupelny a kuchyně, zase vzduch nabírat zpět potrubím do výměníku, kde odevzdá své teplo a s párou, CO2, škodlivinami odejde ven přes fasádu domu. A celý proces se opakuje.

Je tedy potřeba zajistit dva prostupy skrze fasádu domu, dostatečný prostor pro rekuperační jednotku a dále zajistit místo buď ve stropě nebo podlaze prvního nadzemního podlaží.

Ventily, kterými je přiváděn a odváděn vzduch z a do místností jsou z různých materálů a plní i funkci směrovačů proudění a částečné regulace. Výběr je veliký a je na každém zákazníkovi, jaký si vzhled si vybere. Ventily není potřeba nijak obhospodařovat, stačí je občas otřít teplou vodou a případně vyluxovat okolí od prachu, který se může při např. nedostatečné péči o filtry usazovat v těsném okolí ventilů.

Obecně údržba systému je poměrně jednoduchá. Stačí včas vyměňovat filtry, ve frekvenci, která je závislá na vnějším prostředí domu. Obvyklá frekvence je jednou za 2-6 měsíců. Filtry se dodávají různé od prachových, přes pylové až k tzv. Carbo, které zachycují (podobně jako filtry do digestoře) pachy.